Severomoravské vodovody
a kanalizace Ostrava a.s.

Naše společnost dodává kvalitní pitnou vodu zákazníkům z regionu
severní Moravy a Slezska a stará se také o odvádění a čištění vod odpadních.

Zpět

A. Pšenička: Chytré vodoměry snižují ztráty vody v síti

Svaz průmyslu a dopravy ČR zveřejnil rozhovor s generálním ředitelem SmVaK Ostrava Anatolem Pšeničkou. Interview můžete najít zde. Jeho přepis přinášíme v nezkrácené podobě.

Zásobování vodou v Moravskoslezském kraji zatím sucho neohrožuje. Tamní zásoby vody a kapacita výrobního a distribučního systému byly postaveny na třikrát větší spotřebu, než je dnes. „Tato naddimenzovanost znamená větší bezpečnost dodávek pitné vody. Nestalo se nám, že bychom někam nebyli schopni vodu dodat,“ říká Anatol Pšenička, generální ředitel společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, která se letos stala členem Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Letos se opět hodně mluví o rizicích spojených se suchem. Řeší je i Svaz průmyslu. Jak se sucho týká vás jako vodárenské firmy?

Výhodou Moravskoslezského kraje je, že máme Ostravský oblastní vodovod, který se začal budovat v padesátých letech minulého století a jeho první významná část byla spuštěna v roce 1958. Pod Jeseníky se postavil významný zdroj surové vody, přehrada Kružberk, po roce 1989 přibyla několikanásobně větší Slezská Harta. V 60. letech se pokračovalo v Beskydech nádržemi Šance a Morávka. Zásoba surové vody v těchto nádržích je taková, že by nám čistě matematicky vydržela až na čtyři roky, i kdyby nepršelo. Z 95 procent zásobujeme naše obyvatele z těchto zdrojů. Celkem dodáváme vodu více než milionu obyvatel. Pro nás je dopad sucha minimální.

Přestože máte dost zásob surové vody, připravujete se na situace, kdy lokálně může voda chybět?

Když se stavěl Ostravský oblastní vodovod, tak se nepočítalo s tím, že voda poteče z jedné části kraje do druhé. Máme západní, Kružberskou část vodovodu, a východní, Beskydskou. Dříve nebylo možné převádět vodu z Beskyd do Jeseníků, a naopak. Proto jsme investovali do provozních opatření tak, aby to bylo možné. Když v roce 2015 byla snížená hladina v beskydské nádrži Šance a nemohli jsme z ní brát požadovaný objem vody, tak jsme byli schopni zvýšit výrobu pitné vody v Podhradí pod Kružberkem a posílat ji například až k Frýdku-Místku nebo Havířovu. Ještě před příchodem sucha jsme se tím připravili, abychom všechny zdroje v regionu mohli využívat optimálně a aby nenastaly problémy se zásobováním.

V čem tato investice spočívala?

V instalaci přečerpávacích stanic. Obrovská výhoda Ostravského oblastního vodovodu je v tom, že byl postavený jako gravitační. Naši předchůdci mysleli na ekonomiku provozu sítě a budovali ji tak, aby se voda musela přečerpávat jen minimálně. Přečerpávací stanice jsme museli postavit, abychom mohli vodu vytlačit do jiného tlakového pásma.

Podle dat ČSÚ z minulého roku jsou ztráty v síti v Moravskoslezském kraji jedny z nejnižších v Česku. Je to dáno jen investicemi do sítě?

Na začátku 90. let minulého století měla vodárna ztráty na úrovni 30 procent. Postupně jsme se dostali na 13,1 procenta. Republikový průměr je mezi 16 a 17 procenty. Vodárny se o ztráty začaly zajímat, když surová voda začala zdražovat. Dokud se za ní platilo málo, návratnost odstraňování ztrát byla špatná. Ekonomičtější bylo nechat vodu unikat z vodovodu. Když je voda od správce povodí dražší, tak má větší ekonomický smysl úniky odstraňovat. Dnes jsme v situaci, kdy těch 13,1 procenta je téměř optimální stav. Nejde totiž o masivní úniky v desítkách litrů, ale spíše drobné úniky například na přípojkách.

Co nejvíce ovlivňuje cenu pitné vody?

Cenu za odběr povrchové vody stanovují podniky povodí. Každé má svou, proto se cena v různých místech republiky liší. Někde může odběr surové vody stát 4 koruny za metr krychlový, jinde 7 korun. My nakupujeme surovou vodu za zhruba pět korun a pitnou vodu předáváme do lokálních vodovodních soustav za cenu, do které jsou započítány ještě náklady na úpravu vody, přepravu na místa předání a přiměřený zisk. Koncová cena pro spotřebitele je vyšší, protože se do ní musí započítat náklady na provoz a údržbu lokální vodovodní sítě.

Spotřeba vody neustále klesá. Co to pro vás znamená?

Šetříme si vodní zdroje. Před rokem 1989 byla v našem kraji spotřeba přes 300 litrů na hlavu za den. Kdyby to tak zůstalo, tak bychom možná dnes už opravdu měli velký problém se zásobováním. Dnes máme v domácnostech spotřebu 87 litrů na hlavu, po započítání průmyslu je to 126 litrů.

Na jaký odběr byl ostravský vodovod stavěný?

Socialistická predikce počítala se spotřebou 500 litrů na hlavu. Teď jsme na čtvrtině. Můžeme vyrobit za rok 170 milionů metrů krychlových vody, ale produkujeme 60 milionů. Z toho vidíte, jak je z dnešního pohledu systém naddimenzovaný a že jsou rezervy dostatečné.

Je to pro vás ekonomický problém, když musíte udržovat kapacitu, která se využívá jen z třetiny?

Naddimenzovanost systému znamená také větší bezpečnost a komfort pro zákazníky. Rezerva ve vodojemech nebo v kapacitě úpraven je taková, že nehrozí krizové situace. Nestalo se nám, že bychom někam nebyli schopni vodu dodat.

Není provoz takové sítě dražší?

Možná by kvůli nižšímu odběru někde stačila trubka s třetinovým průměrem. Jenže ve finále se tím náklady na údržbu příliš nesníží. U oprav je více méně nákladově jedno, jestli je tam trubka s průměrem 100, 200 nebo 300 milimetrů. Dá se uvažovat o kapacitě úpraven. Možná by nám někde stačila úpravna jen s poloviční kapacitou, ale ztratili bychom komfort větší bezpečnosti. Kdybychom přišli o vodu z Beskyd, nemohli bychom vodovod zásobovat třeba z Podhradí v podhůří Jeseníků. A to by byla chyba.

Kolik peněz za rok investujete do údržby a modernizace sítě?

Letos máme na investice vyčleněno 655 milionů korun, což je rekord v historii naší společnosti. Za patnáct let jsme proinvestovali více než 7,5 miliardy korun.

Do jaké míry se do vodárenství dostávají digitální technologie?

Hodně se rozvíjí smart metering, to znamená automatické přenášení naměřených údajů z vodoměrů do centrálních míst. Pracujeme na projektech, které vyhodnocují možnosti a přínos smart meteringu. Do budoucna umožní cenové pásmování nebo regulaci u spotřebitelů v extrémní situaci, například při suchu.

Testujete chytré vodoměry přímo u spotřebitelů?

Ano. Je jich více typů od různých výrobců. Každá technologie má své výhody a nevýhody. My testujeme, která bude vhodná pro náš region. Některé zásobované lokality jsou například v horách nebo odlehlých oblastech, musíme proto otestovat sílu signálu a jeho přenos v reálných podmínkách.

Už máte z pilotního projektu výsledky?

Letos budeme ukončovat první pilotní projekty. Jsem zvědavý, jak dopadnou. V každém případě smart metering je cesta i pro naše vodárny. Přenosy dat z vodoměrů už využíváme na síti. Máme ji rozdělenou do menších částí, protože celkem má 4500 kilometrů a navíc pět set kilometrů Ostravského oblastního vodovodu. Jednotlivé oblasti mají vlastní chytré vodoměry s dálkovým přenosem dat. Díky tomu jsme schopni lépe reagovat na havárie a poruchy v síti. Snižujeme tím i ztráty.

Jak se díky chytrým vodoměrům odhalují ztráty?

Vyhodnocuje se noční průtok. Ze statistik je vidět, kolik vody v noci v průměru danou oblastí proteče. Když se odběr nad tento průměr zvýší, buď jde o nového odběratele, nebo je na síti porucha. Díky tomu, že síť je rozdělená do menších částí, tak umíme lokalizovat havárii na zhruba sto metrů potrubí.

Kdo data vyhodnocuje?

Teď jsme nakoupili nový software, který s daty pracuje mnohem chytřeji a vyhodnocuje je průběžně.